Jsou dvě hodiny po poledni, a v jídelně u okna sedí John Shepard a obědvá.
Je hodně zamyšlený.
Přemýšlí o tom přílivu. Bývá jen jednou za dvěstě let.
McKay určil že má být teď za hodinu.
Má to ale jeden háček. Planeta na které zrovna Atlantida leží má dva měsíce.
To znamená že ten příliv bude dvakrát silnější.
Elizabeth dala rozkaz aby kolem města utvořili zesílený voděodolný štít.
Najednou mu začne pípat sluchátko, a začne mluvit hlasem doktora McKaye:
,,Ehm Sheparde slyšíš mě?"
John na to:,,No jo slyším co se děje?"
,,Ten příliv bude dřív, počítám, moment"odmlčel se,, za pět minut."
John vyskočí, rychle odnese tác a běží do laboratoře kde stojí doktor Rodney McKay a
Radim Zelenka.,,Tak co?" netrpělivě se ho zeptá John.
,,Jo ta vlna už se šíří je pět kilometrů od Atlantidy.Pak něco začlo hučet.
Nejdřív málo a potom se to stupňovat.A už ji viděli. Byla obrovská.
Vlna se obrovskou rychlostí a se silným hukotem řítila k Atlantidě.
A najednou se rozprskla po voděodolném štítě. Bylo po dvousetleté vodě.
Za pět minut počítač nahlásil na pobřeží známku života.
Elizabeth dala rozkaz aby ji našli, prozkoumali a pokud je to člověk tak ji odvezli na ošetř-
ovnu k Becketovi.
Všichni tři šli na ošetřovnu.
Tam potkali Teilu, Ronana a Elizabeth.
Svorně se zeptali:,,Tak co?"
,,Je v bezvědomí"odpověděl Carlson Becket
Před nimi na lůžku ležela žena s blonďatými vlasy po pás.
Na sobě měla tyrkysově-modrou mikinu a tmavé džíny.
Ve vlasech měla modré melíry.
Pak se začala hýbat.